Pohár FAČR: Potkali se u Kolína

Blíží se konec mistrovské futsalové sezóny a jako obvykle tou dobou přichází na řadu pro Tenisáky sladký bonbónek. Příležitost ukázat se v tom nejlepším světle i mimo hranice našeho okresu, kde už jsou Tenisáci oblíbení natolik, až už některým lezou krkem. A když výjezd, tak pokud možno co nejdále, do krajů oplývajících kruhovými objezdy („řidiči děkujem“). Do Kolína za soupeřem z Nučic.

Vypraven byl velký autobusový speciál, zn. šofér obrněný trpělivostí v ceně. Většina pánského osazenstva byla po několika víkendových zápasech a sobotní narozeninové oslavě (Ondřeje Žižky) lehce unavena, a tak mnozí využili cestu k odpočinku nebo k tomu aby vůbec nejeli (Ondřej Žižka). Za to dámská část si zvučila a vlhčila hlasivky na zápas. A kdo ví, jak by to dopadlo s mladými studentkami všeobecného lékařství, kdyby pantáta Háša nenastoupil až téměř na místě utkání, ale vezl se celou cestu.  To je ovšem pohádka, která na šťastný konec ještě čeká…

Zápas se hrál v prapodivné kolínské hale, která je širší než delší, lajny herního území jsou pro lepší orientaci stejné barvy jako podlaha, sezení pro diváky je dostatečné možná pro představení školní besídky zvláštní školy, nikoliv však pro tenisácký kotel a u jejího vstupu vás zdraví nerudná bába. Ale co už, „my jsme doma všude“. A zde už máme dva úspěšné zářezy z minulých let, takže se nenecháme vyvést z míry.

V šatně Tenisáci vybalili krásné nové Puma dresy, které dlouho čekaly na své představení zcela záměrně na tento slavnostní zápas. Bratři Stibůrkové si je s nadšením zkoušeli ve všech velikostech, pouze je mrzelo, že není k dispozici velikost M, ve které by více vynikla jejich muskulatura. A chlupy v podpaží čnějící z roztržených švů. Josef Boťa starší si dres pochvaloval také, avšak kapitánskou pásku si raději nenavlíkl, asi že by to přes jeho biceps nemusela vydržet. Při rozcvičce v týmu panovala dobrá nálada, hráčům se dařilo zakončení na všechny druhy branek a obručí, které byly v dosahu. Díky krásným dresům, a také účasti v soutěži o stupeň vyšší než Nučice, jsme byli favoritem.

Pak jsme vyhráli zápas a jelo se domu.

…Dobrá pokusím se to trochu rozepsat, ač mé, autorovo, vnímání bylo dost rozostřené ukrutnými bolestmi, které jsem musel snášet, po utrpěném brzkém zranění způsobeném hrůzostrašným zákrokem brankářem domácích.
Od začátku jsme byli jistější ve hře než soupeř. Dobře jsme se pohybovali bez míče a po jeho zisku jsme hned hledali možnosti pro zakončení. Věděli jsme, jak se důležité zápasy hrají, a diváci byli v očekávání, kdy se to začne projevovat na skóre. Nervózní byli jen ti, kteří byli v očekávání příjezdu poslíčka s pizzou, ale za to hodně. Šance Tenisáků přibývaly, tu nejzajímavější v prvních minutách utkání měl Mareš, který se zmocnil slabé rozehrávky soupeře z rohu a utíkal přes celé hřiště sám na brankáře! Udělá kličku? Vystřelí? Podél nohy? Mezi nohy? Přelobuje brankáře? Udělá zidanovku?
Trhne si stehenním svalem a následnou střelu pošle nevidno kam. Do brány to nebylo. Ve hře každopádně nemohl pokračovat, avšak díky včasnému zákroku šikovné zdravotnice Monči a její modré šmoulí izolepě ještě existuje naděje na pokračování kariéry tohoto slovutného borce. V daný moment jistě trnuli fanoušci, jak se to projeví na psychice Tenisáků. A projevilo se to! Zlepšenou koncovkou. Soupeř si nevěděl rady s fyzickou hrou Davida Stibůrka, který rozdával nahrávky spoluhráčům, zejména agilnímu Průchovi, který po hezké kombinaci skóre zápasu levačkou otevřel. Tenisáci hráli i nadále s taktickou rozvahou ale zároveň aktivně a ještě před poločasem Průcha znovu zvedl skóre a fanoušky ze zadnic na nohy. Ti na oplátku zvyšovali frekvenci svých chorálů, čímž do haly lákali další a další náhodné kolemjdoucí a diváků přibývalo.

První půle skončila 0:2 z pohledu domácích. Než ale začala druhá, tak se po městě roznesla zpráva o oranžovém válci, až se zdálo, že je najednou v hale celý Kolín, který se zase po dvou letech, kdy jsme tu úřadovali naposledy, přišel podívat na pořádný futsal. Tenisácký kotel po celé utkání exceloval a střídal jeden pokřikl za druhým. Kolínští díky tomu hned věděli, že Tenisáci jsou nejlepší, že to stejně vyhrajou, znají nyní velkou část sestavy Tenisáků jménem, možná i včetně adres a telefonních čísel. Mimo jiné od kotelnic Kolín zjistil, že „my alkohol nepijem“. Což ale, myslím, bylo zřejmé. V tom autobuse to musela být hopsinková šťáva.

V kabině o půli panovala i přes solidní výkon spíše kritická a soustředěná nálada. Padla důrazná slova o tom co je potřeba zlepšit. Těsně před nástupem na plac se přiřítil zchvácený a z fotbalového zápasu dorazivší Ondra Zach s dotazem, jestli je nutný aby nastupoval. „Máme jen tři vzadu, koukej se převlíct!“, ho vyloženě potěšilo.

Kvůli nedostatku zdravotního utišujícího morfia musel autor článku strávit začátek druhé půle hojením si bolesti pizzou a Sevenupem. Ale podle toho co ví, tak se hra příliš nezměnila. Sebevědomí ze slušivých dresů bylo jen na jedné straně. Obrana fungovala dobře, kluci šlapali. Pepík Kořen vracel k životu vzpomínky na svá dřívější bohatá futsalová léta obraného divočáka. Nejvíce vědomi si své fešnosti byli Průcha, který si odškrtl hattrick a Stibůrek, který po skvělém výhozu Fraňka, hlavičkou parádně přehodil gólmana domácích. Při následném výpadu Nučic došlo k nenápadné situaci, kdy domácí útočník šlápl Fraňkovi na bolavý oteklý kotník, což se v dalších minutách projevilo jeho zpomalenými výpady na zem při nízkých střelách. Nučice vědomi si toho, že není co ztratit, začali tlačit. Vsítili první gól, 1:4. Pak 1:5. A pak 2:5, 3:5 a 4:5. Krása pohledět. Bohužel se ukázalo, že ani ruce našemu brankáři neslouží, jak by chtěl, dělovky přímo do šibenice pořád nechytá. Aspoň, že zdravotnici má šikovnou. Nučičtí prokázali, že s míčem také umí, hattrick si připsal i jejich hráč – Šulc. Tenisákům bylo úzko. V tu chvíli se ale své role jako bájný blanický rytíř chopil kapitán Josef Boťa starší. Nejprve poslal balón na Davida Stibůrka, který zboural všechny soupeře okolo sebe a načechral přes brankáře jemný dloubáček na brankovou čáru. Tam už se na bílém oři přiřítil Pepa, jenž vědom si toho, že několik gramů vážící pásku takticky ponechal v šatně, využil své lehkosti a přeběhl celé hřiště, aby si na onen jemný dloubáček ze sedla svého hřebce naskočil a válečným kladivem ho prudce zarazil do branky domácích, jako hřebík do nučické rakve. O tom se budou vyprávět legendy. Po letech nejspíš už lidé nebudou věřit tomu, že Boťa při této akci skutečně cválal na bílém oři nebo že při zakončení použil válečné kladivo… Ale kdo tam byl, kdo to viděl, tak ví, jak to bylo!
Tenisáci zvýšili své vedení a zápas poté hlídali do konečného stavu 5:7.

Nučice hrály férově, ukázaly odvahu, také ve druhé půli potěšili diváky hezkým futsalem. Sláva vítězům, čest poraženým! Tenisáci zvítězili, děkovalo se fanouškům, testovala se odolnost dresů ve skluzu po hrudi, tak jak to máme rádi!

Cesta do Benešova se nesla v bujaré náladě, všichni si po delší době užili zápas, kde se sešla skoro celá parta a kde se hrál skvělý dramatický futsal. Dokonce padala ostrá vyjádření o tom, jak někteří zase začnou trénovat, aby si takových zápasů mohli v příští sezoně zahrát více! Jistě uidíme na prvním tréninku v říjnu, kdo se na sezónu připravoval. Jedinou obtíží, se kterou se autobus musel vyrovnat, byl nefunkční záchod. Už se zdálo, že zvládneme přijet bez jediné zastávky, ale to by nebyli Tenisáci, aby se ve Struhařově, 5 minut před Benešovem nekonala toaletní zastávka. Nakonec se to však od prezidenta Jaroslava Kučery ukázalo jako prozíravé, protože provoz, zejména na kruhových objezdech, byl tak hustý, že cesta místo pěti minut trvala skoro třikrát tolik.

A tak se těšíme zase příště, proti druholigovému SK Kladno na viděnou. S úsměvem a pokřikem na rtech! TÉÉÉNISÁÁÁCI!!!